TAM, KDE SE RODÍ LEGENDY ...
SOUBOJ TITÁNŮ - 10 LET

Vážení čtenáři a vyznavači bojových sportů. Přinášíme vám zprostředkovanou reportáž o jedné z nejatraktivnějších a nejrenomovanějších soutěží kickboxu v Evropě, která se koná každoročně v plzeňské metropoli. Abychom zachytili co možná nejživější zážitky, požádali jsme o pomoc při reportáži jednu z nejpovolanějších osobností kickboxu v České republice, která je s plzeňským regionem dokonale spjata. Řeč je o trenéru kickboxu a thaiboxu Bohuslavu Chudáčkovi, pod jehož rukami vyrostli mistři světa a Evropy, např: Petr Vondráček, Václav Toman, Josef Křivka, Eva Líšková,Jan Kalaš a další... Trenér a člověk, který celý svůj život zasvětil tomuto adrenalinovému sportu a byl u zrodu nejen kickboxu v České republice, ale zejména u turnaje Souboj Titánů. Ještě než začneme se samotnou reportáží, budeme citovat slova tohoto člověka, který pronesl větu: Děkuji Markovi Kaiglovi za to, že svoji myšlenku dotáhl až do konce, protože z myšlenky se stala skutečnost, ze Souboje Titánů neprestižnější profesionální soutěž v Evropě a z Marka, ikona pořadatelských osobností kickboxu nejen v České republice"...

Dnes je to přesně 12 let od doby, kdy jsem poprvé vyslechl myšlenku o možné spolupráci sportovních klubů a pořadatelů sportovních akcí západočeského regionu v oblasti kickboxu. Když jsem tehdy zvedl telefon a vyslechl nabídku kamaráda Marka Kaigla, který mě a mého svěřence Josefa Křivku tehdy přizval na jednání o jakési budoucnosti profesionální promotion v západočeském regionu, byl jsem přinejmenším překvapen, s jakou myšlenkou si Marek pohrává. Cítil jsem z rozhovoru jistou nadsázku a snad i trochu nádech jakési naivity. V té době si myslím, že jsem již za sebou měl poměrně velké a snad i zdařené sportovní akce, a tak jsem se snažil být díky svým zkušenostem víceméně nad věcí. Ovšem Markovo přesvědčení a nasazení, s jakým se pustil do rozhovoru, bylo pro mě obrovským překvapením a přinejmenším mě zaujal. Říkal jsem si v duchu: „Kámo, měl bys být ve svém věku trochu nohama na zemi, ne se nechat unést představami a sny, které mohou často vést k velkému zklamání. Následovala schůzka v restauraci, kde jsme si potřásli symbolicky pravicí, a život běžel dál tak, jak asi měl. Každý jsme měli své představy a své aktivity, které nebyly příliš odlišné od našeho rozhovoru, ovšem já příliš nevěřil realizaci snů, které především byly limitovány postavením reklamních partnerů v závislosti na jejich ekonomické schopnosti a zejména ochotě podpořit něco, co plzeňská metropole do té doby zatím ještě příliš neznala. A hlavně neměla stabilní fanoušky pro bojové sporty. Nicméně uběhl rok a já jsem se dozvěděl, že se bude v Plzni konat galavečer s názvem "Souboj Titánů". Říkám si tehdy pro akci monstrózní název, který by ovšem měla podtrhnout kvalitní jména a dobrá show pro publikum.

Promotér sportovní akce Marek Kaigl, inspirován velkými světovými soutěžemi, postupně přidával na každé akci kvalitu v podobě jmen, jak z tuzemské, tak i ze zahraniční kickboxerské scény. Do soutěží se zapojovala další nezapomenutelná jména, jako byl David Onufer, který v legendární pětikolové finálové bitvě v roce 2006, spolu se svým soupeřem pro diváky, v té době již dobře známým Jiřím Bursou, dostali diváky téměř při své přestřelce do extáze. A Jirka Bursa slavil podruhé chuť síně slávy Souboje Titánů.

V roce 2007 již postoupil Souboj Titánů z disciplíny kickbox lowkick na disciplínu K1 rulles a navíc z pyramidy čtyřech fighterů vznikla klasická osmička. Ta svojí charakteristikou, jak z hlediska disciplíny tak i pyramidy, kopírovala legendární turnaj K1 v Tokiu. V té době nebylo v hale na Slovanech téměř k hnutí a našlapaná hala se čtyřmi tisícovkami diváků mohla z hlediska reklamního marketingu směle konkurovat bez ostychu plzeňskému hokeji. V roce 2007 nebylo pochyb o tom, že tento turnaj již dávno přesáhnul svojí popularitou hranice plzeňského regionu. Průlomový rok 2007 měl i v té době své válečníky a své legendy. Pro mě nezapomenutelný zážitek byl nástup Petra „Pína" Ondruše do finálové pyramidy, který nastoupil jako „černý Petr" v podobě náhradníka za zraněného fightera osmičkové pyramidy. Petrovi Ondrušovi tehdy sdělil na tréninku jeho trenér Petr Khru Macháček, nabídku na účast turnaje ve středu se slovy, že pyramida je v disciplíně K1 rulles a navíc ve váze do 84 kg. Na rozmyšlení měl několik málo minut, a tak vzniklo něco, co má jen jedno pojmenování. „Síla a čest". Petr „Píno" Ondruš musel do pátečního převážení před pyramidou shodit neuvěřitelných 11 kg a být reprezentativní ikonou nejslavnějšího klubu v republice Hanuman gymu Praha. S touto obrovskou zodpovědností za své a trenérovo jméno a samozřejmě sportovní image vstoupil Petr s naprostým a jasným předsevzetím. „Nejedu sem dělat outsidera, ale jedu si pro vítězství". Petr opravdu pyramidu v té době vyhrál s takovou jistotou a nasazením, že nikdo nemohl ani na sekundu pochybovat o jeho naprosté jedinečnosti a chuti po vítězství, se kterou v roce 2007 do slova a do písmene své soupeře přejel.

Následoval další ročník, který si řekl o další válečnické legendy. V roce 2008 znala plzeňská metropole prvního mezinárodního vítěze, kterým byl rakouský famózní technik a bijec David Keclík. V tehdejším finále bohužel diváci neviděli nejočekávanější duel mezi finalisty osmičkové pyramidy Davida Keclíka a ikony českého thaiboxu, Ondry „Spejbla" Hutníka. Ondra bohužel pro zranění nemohl do finále nastoupit, a tak rok oba finalisté žili v jakém si nevyřízeném účtu, k jehož naplnění došlo o rok později v tzv. superfightu - vloženém dodatečném finále. V tomto velmi tvrdém boji nakonec zaslouženě vyhrál domácí Ondra Hutník, pro něhož byl superfight obrovskou satisfakcí za utrpěné zranění v semifinálovém duelu. Finálovou osmičkovou pyramidu v roce 2009 nakonec vyhrál další matador muay thai a ikona českého bojového sportu, Jiří Žák z Hanuman gymu Praha. Jirka Žák se stejně tak jako jeho předchůdci zapsal na diamantovou listinu válečníků o pás „Souboje Titánů", který právem patří mezi legendy tohoto turnaje. V té době již běžně hovořili moderátoři v televizi ve sportovním pořadu fight clubu, jako o turnaji se jménem evropského renomé. Tímto si logicky začal říkat turnaj i o kvalitnější show a tím i silnější ekonomické zázemí a reklamní promotion. Z turnaje na amatérské úrovni se pomalu ale jistě stala veliká profesionální soutěž, kterou provázejí mediální partneři na té nejvyšší úrovni. Jediné, co zůstává stále stejné dnes tak, jako v roce 2004, jsou důležitá morální kritéria fightera, který vstupuje do této profesionální soutěže. Slova, kterým rozumí jen ti, kdož vstoupily mezi čtyři provazy válečnické arény. „Síla a čest", která provází fightery a válečníky arény stejně tak jako v roce 2004 tak i v ročnících dalších. Jednu věc mají společnou, a tím je srdce válečníka a bolest spojenou stejně tak s prohrou, jakož i s vítězstvím. Protože to je ten důvod, proč každý rok stanou fighteři tváří v tvář proti sobě. Není to ego ani touha po laciné slávě na billboardech. Je to něco co má každý fighter uvnitř v sobě ve svém srdci. Je to každodenní důvod, proč ve svých klubech drilovat techniku, taktiku boje a podstupovat tu nejtvrdší přípravu na boj o pás Souboje Titánů. Je to touha a smysl každého bojovníka. Chuť po vítězství je jako droga, kterou když nezískáte, dostane vás to do ještě větší potřeby na sobě pracovat tvrději a být na sebe ještě přísnější. Protože zažít ten pocit mít zdvižené ruce nad hlavou po zápase má právo jen jeden. Jako když pokoří horolezec nebezpečnou horu... Ale hlavně, za žádné peníze tento pocit nelze koupit. V tom spočívá jedinečnost každého válečníka...

Protože jméno a atraktivnost profesionální soutěže „Souboje Titánů" již dávno překročila hranice státu České republiky, vracely se na zápasnickou scénu opět ikony světového a evropského thaiboxu a kickboxu. V dalším ročníku v roce 2010 opět po prohrané Bitvě s Ondrou Hutníkem, kraloval pyramidě rakouský matador David Keclík. Tento sympatický fighter si získal publikum nejen svým uměním ale i srdečným vystupováním na veřejnosti. V dalším roce 2011 vrátil pás souboje Titánů zpět do Čech velmi disciplinovaný a mladý fighter, který měl neuvěřitelně rychlý vzestup na profesionální scéně. Řeč není o nikom jiném než-li o Filipu Sýkorovi. V té době se opět pyramida rozdělila na dvě čtyřky a to jedna do 86 kg a druhá do 72,6 kg. V té druhé kraloval Tolja Hunanian, jenž disponuje neuvěřitelnou rychlostí, přesností úderů a fyzickou vytrvalostí.

Poslední ročník 2012 opět přinesl další překvapení, kterým byl opět „černý Petr" startující na poslední chvíli za zraněného fightera. V pyramidě do 86 kg se do finálového souboje dostal loňský vítěz David Keclík a na poslední chvíli donominovaný Chorvat, Toni Milanovič. To, co jsem viděl v roce 2012, mně připadalo jako počítačová hra. Toni Milanovič neudělal jediný chybný krok, jediný nepřesný pohyb a žádný zbytečný úder. Každý jeho úder měl přesný směr a cíl, a tak se stalo to, co nikdo z přítomných neočekával ani omylem. Stejně tak jako kdysi Petr Ondruš tak i Toni Milanovič.

Zde ukázali, že opravdoví fighteři jsou připraveni na velké soutěže po celý rok, pokud poctivě a pravidelně trénují na 100 %. Mě osobně obrovsky nadchlo s jakou přesností a bravurností si Toni Milanovič poradil nejen v semifinálovém duelu, ale zejména ve finále Souboje Titánů, a právem si tak odvezl pás za rok 2012 do Chorvatska.

No a co nás čeká v letošním jubilejním desátém ročníku Souboje Titánů 2013? Stejně tak jako v každém ročníku, ředitel akce Marek Kaigl přijde vždy s něčím novým, co musí diváky nadchnout a přitáhnout na atraktivnosti soutěže. Ani v letošním roce tomu není jinak. První změnou je opětovný návrat do pyramidy osmi fighterů. Ovšem ve váze, dle mého názoru pro tuto soutěž nejoptimálnější, a to do 91 kg. V této váze se snoubí maximální tvrdost a dynamika úderu na té nejvyšší úrovni. Druhou, neméně důležitou ikonou volby váhy je to, že zde mají prostor pro sloučení polotěžké váhy, které často drží drastické diety, aby se do váhy dostaly, nebo naopak spojení vah supertěžkých, které mají prostor pro zhubnutí do váhy -91 kg. Dalším, a asi tím největším tahákem, je opět účast jednoho z nejkomplexnějších fighterů, kterým Česká republika disponuje, a tím není nikdo jiný než-li Pert „Píno" Ondruš z Hanuman gymu Praha. Petr již nejednou prokázal svojí připravenost na velkých soutěžích, jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. Vždy je ozdobou každé soutěže a zárukou atraktivity každého duelu na té nejvyšší úrovni. Ovšem v dnešním světě kickboxu budou proti němu rovnocenní soupeři, kteří rozhodně nepřijeli do plzeňské metropole pro porážku. Takže opět bude aréna na Slovanech zažívat burácející vřavy diváků pod palbou tvrdých lowkicků, úderů kolen, direktů a háků fighterů z celé Evropy. Nepřijít na tento jubilejní ročník 10 let Souboje Titánů znamená zažít stejnou ztrátu osobního zážitku, jako kdybyste nešli bratrovi na svatbu. Prostě tuto akci musíte vidět, protože byste zkrátka byli sami proti sobě. Ve srovnání se světovými soutěžemi, vzhledem k tomu, co nám pořadatelé soutěže nabízejí, a hlavně za jakou cenu, by bylo velkou chybou zůstat doma. Tato soutěž si zaslouží vaší podporu stejně tak jako fighteři uznání za jejich výkony. Přeji všem, kdo váží kroky dne 20. 12. 2013 do plzeňské metropole a ti, kdož budou ve sportovní aréně součástí tvoření novodobých dějin gladiátorů, aby se co nejlépe bavili a aby měli namysli fakt, že každý okamžik v ringu je originál a každý pohyb fightera jedinečnou podívanou, která je zde v Plzni na té nejvyšší úrovni pouze jedenkrát do roka. Dne 20. 12. 2013 to bude pro každého z nás nejen sportovní zážitek, ale pro nás sporťáky i jistá forma vánočního dárku...

Bohuslav Chudáček