Jirka Žák
Datum narození:
24.6.1978 v Chomutově

Země:
Česká republika

Klub:
Hanuman Gym Praha / MaXimus Promo Team

Styl:
K-1, Muay Thai

Váha / Výška:
84 kg / 180 cm
Fight - 104 Vin - 80 Loss - 24 KO - 35

1997 - Mistr ČR CMTA
1998 - Mistr ČR CMTA
1999 - Mistr ČR CMTA
2001 - ISKA World Champion
2001 - WMC World Champion
2002 - Mistr ČR CMTA
2005 - IBBO World Champion
2006 - WMC World Champion
2008 - I-1 International Champion
2008 - Czech International Pro Kickboxing Champion
2009 - Souboj Titánů Tournament Champion
2010 - WFCA World Champion
2011 - WFCA World Champion 2015 - ISKA World Champion

Vážení sportovní přátelé a fanoušci bojových sportů zejména. Je mě velkou ctí vám přiblížit sportovní profil jednoho z nejúspěšnějších fighterů, kterého kdy Česká republika měla. Člověka, který celý svůj život zasvětil bojovým sportům, zejména disciplíně muay thai a K1. Řeč je o chomutovském gladiátorovi, Jirkovi Žákovi. Stejně tak, jako jsem měl osobní nutkání a jakousi vnitřní povinnost přiblížit vám žijící legendu České republiky v disciplíně MMA Jardu „Číňana" Poborského, tak naprosto stejnou potřebu cítím nyní napsat tento profil o Jirkovi Žákovi. Protože Jirka pro mne vždycky byl a bude, co se České republiky týče v disciplíně muay thai a K1 nejen fighter number one, ale zejména nezapomenutelná legenda bojových sportů.

V české republice není téměř žádný fanda bojových sportů, který by neznal tohoto vynikajícího sportovce, alespoň z vyprávění nebo z obrázků. Jirka Žák je právě jeden z těch zápasníků, o kterém můžeme dnes bez nadsázky tvrdit, že je to ještě stará poctivá škola. Protože stejně tak, jako mnoho dalších zápasníků je to právě Jirka Žák, který stál u zrodu vzniku thaiboxu v České republice. A je to právě Jirka Žák, který byl mezi prvními fightery, kteří psali dějiny tohoto sportu u nás.

Pochopitelně v České republice je mnoho dalších vynikajících fighterů, ovšem Jirka pro mě ztělesňuje ikonu muay thai, která se dokázala vypracovat z regionálního sportovce, až na vrchol té nejvyšší světové úrovně. Neznám nikoho v tomto ohledu, kdo se může pochlubit v celku sedmi profesionálními světovými tituly.

Stejně tak, jako se každá disciplína vyvíjí, zdokonaluje a posouvá v před, rostou ruku v ruce i nové, mladé tváře s čím dále vyšší výkonností a komplexnějším využitím sportovce. Ovšem pro mě naprosto fascinující zejména to, že do dnes tento neuvěřitelný frajer, dokáže s téměř o generaci mladšími zápasníky nejen držet krok, ale pořád s nimi i vyhrávat. Kromě toho, že má Jirka na svém kontě nespočet titulů, má především odboucháno mnoho těžkých fightů z těmi nejlepšími fightery této planety.

O to větším zklamáním pro mě je neoddiskutovatelný fakt, že zájem médií o tohoto top fightera je totálně na bodu mrazu. Vzpomínám si, když jsme s Jirkou seděli v jedné nejmenované chomutovské restauraci a Jirka s povzdechem pronesl větu,

„no tady v Chomutově je to asi takhle. Když přijede kdejakej místní pučmidrát z mistrovství třeba kuliček, nebo oblastní pěvecké soutěže, napíšou se o něm rozsáhlé ódy na radosti. Jako by vyhrál mistrovství světa v hokeji. Já ty svoje pásy už nemám pomalu kam navléct a tady v místě je to lidem buřt",

povzdechl si Jirka. Bohužel reakční schopnost některých regionálních médií je mnohdy v úrovni „tuhnoucího betonu". Je hrozné, když ikona sportu Jakou je Jirka Žák, musí o svou identitu bojovat nejen v úrovni sportovní, ale bohužel i mediální. Protože toto by měla být především práce sportovních redaktorů. V tomto ohledu, to mají bohužel sportovci v tzv. minoritních sportech, kterým bezesporu thaibox je, o level těžší. Protože pokud o vás média nepíší, jakoby sportovec neexistoval. Pochopitelně zasvěcení fandové si k vám cestu najdou vždy, ovšem pro sportovce je právě mnohem důležitější obecná známost. Protože zde jsou jisté zdroje potencionálních reklamních partnerů, bez kterých mnohdy sportovci žijí na hranici přežití... Jen zasvěcení chápou, jak finančně je náročná příprava na zápas. Čím vyšší úroveň, tím vyšší náročnost a ekonomická zátěž pro sportovce. A pokud se má fighter svědomitě připravovat na titulový zápas, kombinovat tréninky s vedením vlastního gymu, který jej ve své podstatě i živí, s tréninkovou přípravou v soutěžním klubu, je příprava na takovéto zápasy přinejmenším velmi náročná.

Ale zpět do historie. Jak již v několika článcích Jirka uvedl, ke sportu jako takovému, jej přivedla jeho osobní nespokojenost se sebou samým. Ve věku teenagera, kdy se asi jako každý z nás, začíná pozorovat a nespokojeně pózovat před zrcadlem ve slipech, tak i Jirka toužil vypadat podobně jako Arnold Schwarzenegger. No, a když si v této souvislosti spojíme zhlédnutí nějaké videotéky v Jirkovo případě to byl kickboxer III, volba byla jasná. Téměř každý kluk, zajisté toužil být ve třinácti jako Van Damme, nebo Rocky Balboa. Tyto filmy zná snad každý z nás ve většině případů zpaměti. Tedy pokud jste v době dospívání nebyli například členové některého ze symfonických orchestrů, nebo třeba šachového klubu... A protože Jirka patřil a do dnes patří na ten druhý břeh řeky, může se Česká republika pyšnit tímto vynikajícím sportovcem. I když v osmdesátých létech chomutovský region v oblasti sportovní, ovládl především vynikající řeckořímský styl, Jirka v té době již byl myšlenkami v dálném Thajsku. Ve stejném období, kdy si pohrával Jirka s myšlenkou thaiboxera, začínal právě v té době vznikat v Chomutově jeden z prvních oddílů thaiboxu v Čechách, pod vedením Rudolfa Váchy. K němu tedy logicky vedly první kroky a první zkušenosti s kontaktním sportem, jako takovým. Rudolf Vácha jako první trenér, položil tehdy základní fighterské kameny u tohoto vynikajícího sportovce. Do dnes Jirka vzpomíná na první tréninky u Rudy Váchy s nadšením. „Bylo to přesně to, co jsem v té době hledal a hrozně mě to bavilo". Pod vedením Rudy Váchy Jirka trénoval a soutěžil od roku 1995 až do roku 2008. Bohužel s rostoucí výkonností Jirky Žáka, posléze začala slábnout i intenzita účasti trenéra u tréninkových jednotek. Zpočátku se Jirka snažil překlenout toto období netečnosti ze strany trenéra tím, že trénoval víceméně sám. Bohužel situace se nikterak nelepšila a tak Jirka začal svou přípravu prokládat tréninky v klubu Hanuman Gym Praha. Když nakonec byl nucen Jirka jezdit i sám na soutěže, bylo více něž jasné, že musí nastat v Jirkově přípravě zákonitá změna. V té době se stávalo téměř již pravidlem, že na soutěžích v rohu stával Petr Khru Macháček. Situace dozrála k radikálnímu řezu až v roce 2008 v Bratislavě, při účasti v pyramide I -1. Kromě suverénní výhry, kde Jirka vyhrál všechna tři utkání KO, došlo hlavně k jednoznačné dohodě o přestupu Jirky Žáka do klubu Hanuman Gym Praha.

Tímto legitimně nastala nová éra tohoto vynikajícího sportovce. Spojení dvou vah bych mohl přirovnat, jako spojení toho nejlepšího, co momentálně na trhu bojové scény v té době bylo, a domnívám se, že až do dnes stále i je. Top fighter spolu s top trenérem logicky v roce 2008, utvářejí ruku v ruce špičku nejen na domácí, ale i na světové scéně. No a do třetice všeho dobrého v té době došlo také ke spojení neméně důležité osoby v životě Jirky Žáka, kterou nebyl nikdo jiný, než promoter disciplíny muay thai a K1 pro Českou republiku, Petr Ottich.

Postupem času, si Jirka čím dále více uvědomoval, že tento krok, přestup do Hanumanu, měl udělat již mnohem dříve. U Jirky pochopitelně nešlo pouze o momentální neshody s trenérem, ale především o včasné rozhodnutí, které Jirku posunulo tam, kde dnes je... Řekl bych, že podobný problém musí zákonitě dříve nebo později řešit většina sportovců z menších regionálních měst. Pokud dosáhne každý sportovec svého výkonnostního maxima a začíná cítit u sebe projevy stagnace, tyto je třeba co nejdříve eliminovat, ale především je i co nejdříve řešit. Na řadu přichází změna tréninkového prostředí, hledání nových metodických forem, hledání kvalitních sparingpartnerů s širším spektrem výběru, ale zejména kvalitní metodické vedení tréninku s dlouhodobým plánováním. Rozdělení tréninku na fáze předzápasového období s komplexním rozvojem sportovce, finální zápasové období, kde jde především o taktické nácviky s nastudováním stylu každého soupeře a v neposlední řadě i po zápasové období, s následnou regenerací sportovce. Toto vše, našel Jirka Žák v jedné osobě, v přeneseném slova smyslu.

Pochopitelně Petr Macháček, není pouze vynikající trenér, ale a to především, výborný psycholog a taktik. Pokud se v průběhu výkonnostního rozvoje sportovec vypracuje do vyšší úrovně, vyžaduje pak na stejně odpovídající úrovni i trenérskou autoritu, která si u fightera zabezpečí 100% respekt. V tréninku stejně tak jako v zápase je nesmírně důležité, nakolik má fighter schopnost naslouchat a vnímat pokyny trenéra s bezprostředním přenesením do zápasu. Protože pokud toto funguje, pak je naprostá symbióza mezi zápasníkem a trenérem. Teprve v tomto okamžiku můžeme hovořit o 100% využitelnosti tréninkových metodik v zápase. V případě tréninků Jirky Žáka v Hanumanu, jde ovšem ještě o něco více. Protože Petr Macháček dokáže k sobě navázat nejen kvalitní fightery, ale zejména i další vynikající trenéry. Jedním ze specializovaných trenérů právě na box, je Zoran Pešič, který Jirkovy driluje ruce do optimální kvality. Díky této devíze, může pak Petr Macháček věnovat více času výhradně kombům do thaie a soustředit se tak na komplexní rozvoj fightera z hlediska technických a taktických parametrů. Finální funkčnost nácviků si pak ověřuje Jirka spolu s trenérem při sparingu, kde kvalita je rozhodně zaručena!

Vrcholnou přípravu do zápasu pak od začátku až do konce řídí výhradně šéftrenér klubu Hanuman Gym Praha, Petr Khru Macháček. Prvopočátkem je logicky volba soupeře, kterou výhradně domlouvá a řídí promotér pro Českou republiku a současně i president asociace CMTA, Petr Ottich. Počáteční příprava spočívá nejprve v nastudování soupeře, dle dostupných materiálů a nastavení optimální přípravy dle typologie soupeře. Parametry jako je výška soupeře, styl zápasení, levák nebo pravák apod... Toto vše utváří základní mozaiku vrcholné přípravy Jirky Žáka, ve které každý s trenérů Hanumanu, má svojí specifickou roli. Ruku v ruce jde pochopitelně i výběr sparingů, jejichž kroky a pohyb řídí výhradně režisér celého seriálu přípravy Petr Macháček.

Když jsem se ptal Jirky, jak vnímá hlavní rozdíly mezi tréninkem ve svém klubu v Chomutově a v Praze, tak mě odpověděl slovy, že hlavní rozdíl spočívá v tom, že si v Praze na tréninku odpočine, myšleno obrazně. Abych tuto odpověď uvedl na pravou míru. V Hanumanu jde především o systematickou metodiku tréninku, propracovanou do nejmenších detailů.
„Když přijedu do Prahy, obléknu si na sebe věci a jediné co musím, je poslouchat trenéra a makat až padám na držku. V tomto ohledu si rozhodně odpočinu, protože domů odjíždím se spokojeným pocitem, že mám odtrénováno a splněno na 100%.

Ale hlavně odjíždím s čistou hlavou. Na rozdíl od tréninků u sebe v gymu, kde musím zejména přemýšlet nad metodikou tréninku, kontrolovat kluky, dávat pokyny a mít kontrolu nad sebou samým. Je to hrozně moc věcí na jednou, které musím na tréninku obsáhnout. Zákonitě doma jsem více unaven duševně, protože na mě padá tíha odpovědnosti za kluky, kteří ke mně na tréninky chodí. Moji svěřenci ve mně vidí především trenéra více než sparing partnera. Protože za tuto službu mě platí a já se k nim musím podle toho i také chovat. Pochopitelně v předzápasovém období moji svěřenci, vnímají tréninky především jako součást mé přípravy, což se projevuje zejména v tvrdším sparingu. Ovšem vše probíhá v úrovni kontroly vedených technik tak, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním. Na druhou stranu i toto je pro mé svěřence přínosem v podobě příjemné změny rytmu tréninku, čímž dochází poměrně pravidelně k oživení tréninku jako takového. Ale hlavně u mě klubu nejde jen o to, že se pravidelně sejdeme a dáme si na tréninku navzájem do držky... V podstatě je nesmírně důležité, abychom fungovali jako parta i mimo tělocvičnu. Jeden čas to tak u nás nebylo a ta atmosféra se odrážela i v celkové pohodě na tréninku. V současné době je ale vše v nejlepším pořádku. Ono pokud si čas od času spolu po tréninku nezajdeme na pivo nebo na večeři, tak ten teamový duch z klubu se pomalu, ale jistě časem vytrácí. No, a když pak jedeš s klubem na soutěž, tak právě duchovní síla klubu, kterou tvoří především dobrá parta, má obrovskou moc. Protože pokud si kluci navzájem věří a cítí mezi sebou silnou teamovou podporu, cítí se silnější i v aréně. A to je v ringu nesmírně důležité". Vysvětluje Jirka.

Průběh tréninkového období má logicky své pulsující parametry, které se mění v závislosti na cyklech tréninkového období. S tím je spojeno i nastavení biorytmů, od kterých se zejména odvíjí stanovení časů a pravidelnost tréninkových jednotek. Zajímalo mě, zdali je Jirka prototyp sportovce přesně naprogramovaných tréninkových jednotek, nebo zdali u něj převyšuje přístup k tréninku, který se řídí výhradně analýzou vlastních pocitů. Proto jsem se zeptal dále Jirky, zdali se cítí být v tréninku více robotem, nebo se snaží především naslouchat svému tělu...
„No rozhodně mimo ring jsem hodně nastaven vnímání svých stavů a pocitů. Tedy pokud to jde, hrnu to jako buldozer do maxima. Až se jeden den probudím zbitej jako čokl a řeknu si, dneska by to bylo o ničem. Tak se raději místo bouchání do pytle, jdu proběhnout do lesa a vyčistit si hlavu. A pak třeba relaxuji v sauně. Rozhodně nejsem typ robota, kterej za každou cenu hrne předepsanej trénink přes závit... To určitě není můj styl. Pokud nemám pocit, že na tréninku neodvedu 100%, raději nikam nejdu". Vysvětluje Jirka.

Jirko a jak vypadá tvůj běžný den, pokud zrovna netrénuješ sám sebe? „No zpravidla ráno vstanu, něco polknu a vyrazím na soukromky, které jsou někdy dvě až tři za dopoledne. Ale někdy mám i pět soukromek za sebou. Pak přijdu domů na chviličku, rychle něco sním, hodinku si odpočinu a běžím na trénink
17:00 - 19:00 hod. Pak možná jeden protejnový nápoj a čeká mě hodina Taeba. Ve 22:00 se dostanu domů, fláknu sebou do postele a spím jako mrtvola. Prostě takto jde den za dnem, ale prachy se vydělávat musí. Pochopitelně nějací sponzoři existují, ovšem není to jako v Holandsku, nebo Anglii. Samozřejmě by se mi líbilo, kdybych jsem se ráno probudil, měl jsem připravenou snídani, pak trénink, spánek, oběd a pak opět spánek, druhý trénink, masáž večerní relax v sauně po večeři opět spánek, smích... Ale tak to bohužel nefunguje a nikdy zde fungovat nebude. Tohle jsem si kdysi přál, ale z té diskotéky jsem se již dávno probudil. Život je prostě tvrdej a my se musíme dokázat reálně k životu postavit a bojovat s ním tak, jak je nastaven. Zkrátka jako v aréně. Tak to prostě je.

V životě je možná mnoho lidí, kteří si myslí, že když odjedu titulové zápasy, že jsem za vodou, ale tak to v žádném případě není. Ty peníze, které utržím za každý zápas, podělím procentuálně mezi lidmi, kteří jsou bezprostředně spjati s mou přípravou. Protože i oni musí mít na chleba. No a ten zbytek po odečtení nákladů na přípravu, je ve své podstatě obrazně řečeno na kafe... No a ve finále, když tě ještě podělají promotheři, jako například na Premier League, dostaneš se do situace, kdy polykáš vzteky vzduch a skřípeš zuby. Ale to je to jediné, co v tu chvíli můžeš dělat. Vzpomínám si, když jsme v minulosti při účasti na Premier Laegue, jeli nejprve první fight v Italské Padově, kde nám bylo řečeno, že peníze dostaneme až v další sérii galas. Druhá série proběhla v Holandsku, kde nám řekli to samé. Takže jsme nedostali ani cent a letěli za svoje prachy domů. Toto byla tehdy těžká podpásovka, na kterou do dnes velmi těžko vzpomínám. Ale i takové věci nás potkali, takže v tu chvíli se mnohdy ptám sám sebe, zdali mě to za to stojí. Ale nakonec zase přijdou i dobré časy a my zjistíme, že tento sport a lidé, kteří se okolo muay thai pohybují, určitě za to stojí. Jsem o tom přesvědčen". Odpovídá obrovský srdcař a válečník, Jirka Žák.

Pokud jsem na začátku tohoto psaní zmínil, že Jirka Žák je ještě stará poctivá škola, měl jsem tím na mysli především jeho obrovskou úctu a pokoru k lidem, kteří pro něj v životě mnoho znamenají. Když jsem se Jirky zeptal, kdo v jeho sportovní kariéře pro něj opravdu nejvíc znamená, koho si nejvíce váží a respektuje, Jirka mě odpověděl slovy: „Vždyť jsi už na tuto otázku odpověděl několikrát ty sám a víš, že ode mě ani jinou odpověď neuslyšíš než takovou, jakou sám očekáváš. Jak říkám, tohle je člověk malý vzrůstem, ale velký svým obrovským duchem. A pokud někdo ode mě očekává, že se zachovám podobně, jako někteří jeho odchovanci v klubu, tak mohu prohlásit, že dokud budu aktivně fightovat, tak jedině pod člověkem, kterému vděčím za to, kdo jsem a kým jsem. Člověku, který je pro mne pan trenér s velkým „T". A tím člověkem není nikdo jiný, než Petr Khru Macháček". Odpověděl bez zaváhání Jirka.

Možná teď budu trochu patetický, ale po této větě mě vnitřně vyhrkly krapet slzy dojetím. Jsem šťasten, že v dnešní době ještě existují osobnosti s velkým srdcem, jenž přemýšlí jako opravdoví válečníci. U kterých do dnes, na prvním místě je úcta a respekt k trenérovi, k soupeři a k dobrému boji. V životě není nejdůležitější za každou cenu vyhrát, daleko důležitější je podat co nejlepší výkon a zápasit tak, abychom odešly vždy z arény se vztyčenou hlavou. A to, ať už jako vítězi, anebo poražený. Protože o tom je filosofie boje nejen v aréně, ale i v životě jako takovém...Za každé situace se zachovat tak, abychom na svou minulost byly hrdý a se ctí se dokázali podívat všem lidem do očí. Já moc dobře chápu, o čem tento náš rozhovor byl, protože ve své trenérské kariéře, jsem zažil podobné zklamání, takže vnímám velmi silně podstatu Jirkovo slov...

V této souvislosti jsem se nemohl Jirky nezeptat na otázku, jak s ním vůbec snáší tento nesmírně náročný způsob života jeho žena, a zdali vůbec při takto nastaveném tempu Jirka má prostor a čas o tomto hledisku někdy přemýšlet. Po této otázce se Jirka na okamžik odmlčel a po chvilce odpověděl slovy.

„Pravdou je, že jsem šťastně ženatý sedm let. A také vím, že moje žena ve své podstatě po celou dobu našeho manželství žije můj život, který jsem nastavil já, ještě dávno před naším vztahem. Ovšem je také pravdou, že když jsme spolu začali chodit, moc dobře věděla, že nedělám v Kolbece, kde si v půl třetí odpíchnu, abychom mohli pravidelně od osmi večer společně sledovat seriály typu „Tak jde čas"...A i když je moje žena nucena často podřizovat společný čas mé práci, kterou je profesionální sport, nikdy jsem jí pistoli u hlavy nedržel a nenutil jí k tomu. Toto je výhradně rozhodnutí její svobodné vůle. Sport mě živí, a pokud chce člověk žít na nějaké standardní úrovni, nemůže a nesmí být pouze průměrný. V tomto ohledu jsem perfekcionista, a pokud něco dělám, pak jedině na 100%, přesto nejede vlak... Po celou dobu mé sportovní kariéry jsem vše podřizoval thaiboxu. Nastavil jsem si ty nejvyšší mety, tvrdě jsem dřel, potil krev a šel si za svými vytyčenými cíli za každou cenu. Když říkám za každou cenu, tak si dnes uvědomuji, že mnohdy to bylo až za hranicí na úkor mé rodiny. Mé ženy, kterou nade vše miluji a teprve s odstupem času si uvědomuji, že bez ní bych v životě byl poloviční. Jí vděčím za okamžiky a vypjaté situace, kdy byla se mnou a vždy stála při mně přesto, že jsem mnohdy byl sobecký a myslel pouze na svou sportovní kariéru. Jednou jsme se neskutečně pohádali kvůli hloupému zápasu, který vlastně ani nedopadl. A teprve tehdy jsem si uvědomil, že okolo mne není jen moje sportovní kariéra, ale především lidé, které mě ke svému životu potřebují stejně tak, jako já potřebuji je.

Hovořím o své ženě, které si nesmírně vážím. Jí patří obrovský dík a hluboká úcta". V tomto ohledu nemohu a nesmím opomenout ani moje rodiče, bez jejichž podpory bych jen velmi těžko mohl sportovat na té nejvyšší profesionální úrovni. Zejména i jim oběma, patří mé obrovské díky!!! Z Jirkova slov jsem cítil skutečnou pokoru a dospělost muže, který ví, o čem mluví, a o čem je život...

Ale zpět k zápasení Jirky Žáka jako takovému. Když jsem se ptal Jirky, jak vůbec funguje v praxi koučink trenéra Petra Macháčka v zápase, a jak jej vnímá, když je v rohu? „ No v praxi je to asi takhle. Já jsem víceméně prodloužená ruka, noha, loket a koleno „Machajdy". Jako by hrál videohru. Myslím, že jsem schopen téměř na 100% naslouchat a bezprostředně realizovat v zápase pokyny Petra tak, jak je v tu chvíli on vidí. Mezi koly si řekneme jen pár pokynů, například rozhýbej ho, tak se jej snažím rozhýbat, nebo zkus ho vycukat, uvidíme, jak reaguje, jdi mu za nohou, padá mu ruka, zkus lowkick, lowkick a pak highkick apod... Prostě se snažím okamžitě přenést do hry to, co Petr vidí z pohledu rohu. Protože z vlastní praxe moc dobře vím, že jinej úhel pohledu je, když stojíš nahoře v ringu a jinej dole. V ringu jsem zkrátka přesně naprogramovaný procesor s podvědomě zakódovanými kombinacemi tak, jak je mám najeté. Komba pak používám tak, jak v tu chvíli sepne má instinktivní reakce. Pochopitelně pokud možno s přenesením vodičů mého trenéra Petra. Stoprocentní využití těchto momentů, velmi často rozhoduje o finálním vývoji zápasu", vysvětluje Jirka.

Zeptal jsem se Jirky, jak probíhá výběr zápasníků a zdali má nějakou možnost kecat do výběru fighterů. „Co se týče výběru, máme s trenérem v hlavě jasno. Pokud chci být nejlepší, nemůžu a nebudu si nikdy vybírat fightery, kteří by mě vyhovovali více, nebo méně. Prostě jdu s tím, koho mě Petr Ottich domluví. Bez ohledu na jeho kvalitu či momentální výkonnost. V praxi to funguje asi takto: Petrovi Ottichovi navrhneme několik kvalitních fighterů, se kterými bych chtěl zápasit. Výsledek pak záleží na tom, koho a za jakých podmínek nám Petr domluví".

Když shrneme celkově nabyté zkušenosti za celé soutěžní období Jirky Žáka, jeho nespornou devizou je rozhodně obrovská zkušenost nejen v oblasti zápasové, ale i trenérské. Pokud se sportovec ať už v úrovni soutěžní, nebo trenérské účastní pravidelně i jiných tréninků, nezakrní ve své ulitě, omezené pouze na prostředí jednoho města a gymu. Díky tomu se přirozeně rozvíjí ve všech směrech. Tento fakt zákonitě positivně vnímají i svěřenci klubu Jirky Žáka, které těší nejen kvality svého trenéra v úrovni soutěžní, ale především nabité zkušenosti v oblasti trenérské. Tímto se pomalu, ale jistě dostáváme k jedné ze základních otázek, se kterou souvisí především věk Jirky Žáka a s ním pochopitelně i limitující schopnost zápasit na vrcholové úrovni.

Při otázce, na předpokládanou dobu zápasení na vrcholové úrovni, odpovídá Jirka s jistotou. Vše bude záviset především na zdraví, ale také i na udržitelnosti podmínek pro tréninkové zázemí. V příštím roce oslaví Jirka Žák čtyřicáté kulatiny. S tímto se mně naskytla otázka na Jirku, zda přemýšlí nad dnem ukončením své aktivní zápasové kariéry a zda má nějaký výhledový plán, až tento čas nastane. V tomto ohledu mně Jirka ubezpečil, že v jeho životě příliš radikální změny nepředpokládá. Jinými slovy již v současné době se z větší části živí jako trenér a pokud ukončí aktivní zápasovou kariéru, přesune většinu času a úsilí do oblasti trenérské. S úsměvem na tváři vypotil do konce i větu.

„ Hele když mě to neuživí, já nemám problém si obléknout montérky a jít třeba někam i makat". Dodává s úsměvem Jirka.

Po pravdě osobně si neumím představit, ke komu jinému by měli zájemci o bojové sporty chodit, než pak ke světové fighterské špičce s dlouholetou trenérskou zkušeností. Proto se osobně domnívám, že jediné Jirkovo montérky po ukončení zápasové kariéry i nadále zůstanou jeho thajské trenýrky...

Při myšlence o ukončení aktivní soutěžní kariéry Jirka vyslovil myšlenku, která mně byla velmi sympatická. „Z mého pohledu by bylo hrozně fajn, kdyby poslední zápas mé kariéry byl právě doma v Chomutově. Zde jsem začal a zde bych také rád svou soutěžní kariéru ukončil. Sem patřím, tady jsem doma a chtěl bych všem Chomutovskům naposledy, věnovat své domácí vítězství. Ale hlavně bych také rád po prvé vzal na zápas sebou mého synka, kterému je v současné době pět let. Nikdy na mém zápase nebyl. Pokaždé mně syna hlídali, moji rodiče. Nechtěl jsem, aby syn prožíval trauma, že se jeho otec v ringu pere. Ovšem myslím, že v tomto ohledu již má na to rozum a věk. Vždyť také již se mnou chodí i na tréninky. I když často místo tréninku staví bunkry a dělá všechny možné ptákoviny, to ovšem patří k jeho věku, je mu teprve pět let. K tomu, zda půjde v otcových šlépějích, anebo se vydá svojí cestou, musí dospět on sám. Nikdy jej nebudu a nechci k ničemu nutit."
Dodává rodák z Chomutova, Jirka Žák...

Závěrem tohoto vyprávění o životě mého kamaráda, kterého si nesmírně vážím, bych rád Jirkovi popřál ještě mnoho úspěšných sportovních let. A to ať již na poli fighterském, nebo trenérském. V obou případech je pro mne Jirka Žák ten, před kterým ohýbám s úctou hřbet až k zemi... Osobně jsem si toto psaní nesmírně užil, protože psát i Jirkovi Žákovi bylo pro mne, jako bych psal scénář k filmu, který by rozhodně stálo za to natočit.

Úplně poslední závěrečnou tečkou mého vyprávění nemůže logicky být nic jiného, nežli pozvánka na nadcházející finálovou listopadovou show „Souboje Titánů". Protože právě tam, můžete tomuto skvělému sportovci a člověku v jedné osobě, potřást pravicí. Jediné co vám v současné době mohu sdělit je fakt, že na „Souboji Titánů" Jirka Žák bude! Jestli jako VIP host, nebo jako jeden z přímých účastníků galas, si prozatím nechám pro sebe. Vstupenky si můžete objednávat přes email: gala@soubojtitanu.cz, nebo marek.kaigl@seznam.cz
Vstupenky vám budou vám zaslány na adresu, cena vstupenky plus poštovné. /admin: # CHB/